PRAVDA NEVÍTĚZÍ
Na základě svých padesátiletých zkušeností v profesích učitelka, speciální pedagog-etoped a
psychoterapeut jsem přímo zděšena praxí české justice. Přes deset let pracuji ve funkci
přísedícího v trestním senátu krajského a okresního soudu, proto vnímám propastný rozdíl v
pojetí soudů civilních a trestních. Je alarmující, že soudy vůbec nezajímá, zda ve sporech mezi
partnery matky postaví svou argumentaci na prokazatelných lžích! Heslo „PRAVDA VÍTĚZÍ“ je
tak pouze prázdná fráze.
Mám bohaté zkušenosti s problémovými nebo bezradnými matkami ze střediska výchovné
péče, kde jsem působila. Všichni víme, že existují matky, které své děti zabily nebo je třeba
zanedbávají. Ve výchově dětí jsou nebezpečné pro společnost tzv. „opičí matky“, které děti
nedokáží připravit pro praktický život, a tím zatěžují celou společnost.
Soud nezkoumá schopnosti a případné sociální problémy matek. Pokud matka porodí, dítě
normálně prosperuje, soud nezajímá, jaké poměry u matky jsou. K tomu napomáhá, bohužel,
OSPOD. Pracovala jsem jedno období v sociální komisi OSPODu, coby členka případových
komisí. U krajského soudu jsem získala zkušenosti, kdy děti byly těžce zanedbávané, půlroční
dítě díky péči matky mělo poškozený mozek! OSPOD přes několikerá upozornění žádná
opatření neučinil. U některých sociálních pracovnic je jejich práce pouze formální, z jejich
rozhodnutí není vyžadována odpovědnost! Přesto soud spoléhá na jejich informace a
doporučení!
V případě otců je praxe jiná. Zkoumá se ze všech úhlů, což je správné, pokud není zorný úhel
pokřiven lživými tvrzeními. Matka spotřebovává pro sebe výživné, které patří dítěti, aniž by
musela hospodaření s těmito prostředky prokazovat. Mnohdy tak dochází k tomu, že matky na
dětech finančně parazitují. Matka má před otcem veškerá práva, povinnosti jí nikdo
nepřipomíná, neboť se předem předpokládá, že ona dítěti dá vše, co může. Soudy řeší spory
rodičů na úkor zájmu dítěte.
Pokud se vztah rozpadne, dopadne většinou negativně na otce, kterým se zásadně změní
životní podmínky. V mnoha případech ani rozpad vztahu nezavinili. Jsou to právě matky, které
často zapříčiní rozpad vztahu nehledě na dopady. Mají otcové litovat toho, že plnili své poslání a
zplodili potomky? Mají být jedině otcové trestáni za to, že se vztah rozpadl? Má mužům snad
tento systém sebrat motivaci k tomu, stát se otcem?
Soudy obecně nadržují matkám. Otcové tak nemají před soudy stejné postavení. V praxi to
rozhodně vypadá, že otec u nás nemá stejná práva jako matka. Vím o případu, kdy matka před
soudem lhala, zneužívala zdravotního stavu dítěte, mařila dokonce soudní rozhodnutí
(předběžné opatření). Přesto žádný postih od soudu nepřišel.
Jak je možné, že daňové zvýhodnění na dítě může uplatnit jen rodič, u kterého dítě bydlí, tedy
převážně matka, nikoli ten, kdo na dítě převážně na dítě platí, tedy otec?
Nestačí dominantní výchova matek. Podíl otců na výchově dětí je nenahraditelný. Není přece
možné, aby otcové byli odsuzováni pouze do role nahodilých hlídačů svých dětí! Vůbec se
nehledí na zájmy dětí, že mají právo stýkat se svými otci ve stejném režimu jako s matkami.
Situace po rozpadu vztahů je velmi složitá a není možná, aby byly ze strany OSPODu a soudů
preferovány převažující zájmy matek na úkor zájmů otců i dětí. Dochází často k tomu, že matky
po rozpadu vztahu zneužívají děti k boji proti otcům, terorizují otce i děti atd... Vím o situaci, kdy
pracovnice OSPODu, na kterou bylo několik stížností, záměrně zadržovala informaci o tom, že
otec má vhodné bytové podmínky pro dítě, aby otci uškodila a ten dítě nedostal do domácí
péče. Mnohdy o osudu dětí rozhodují ti, kteří problematice nerozumí, a tak udělají více škody
než užitku! Od otců se požaduje, aby v případě nebezpečí nasazovali své životy na obranu
vlasti, přitom je s nimi takto nedůstojně nakládáno. Otcové jsou často dotlačeni vlivem
beznaděje k šíleným skutkům. Dnes a denně se dozvídám o dalších nespravedlivých případech!
Mám opravdu bohaté zkušenosti ze své celoživotní praxe a nemohu se dívat na to, jaká
nespravedlnost se u nás v této oblasti děje!
PaedDr. Marie Kindermannová